POST-HUDBA
https://post-hudba.bandcamp.com/
Nebezpečná upřímnost, něžná poetika, nová měkká maskulinita. Post-hudba byla hlasem generace už v době, kdy slova „mileniál“ a „hipster“ ještě nebyly vulgarismy jako dnes. Vynořili se z pražských zkušeben na začátku druhé dekády nového tisíciletí s touhou dělat hudbu, která propojí výraznou textovou (generační) výpověď se současnou chytrou elektronikou.
Debutové eponymní EP z roku 2011 následovalo o pár měsíců později další s názvem Zvláštní láska na nás zbyla. Už tehdy se o post-hudbě mluvilo jako o velkých nadějích, což potvrdila dvojice EP, zejména to druhé z nich, které vyšlo pod názvem Artefakty v roce 2013. Vzbudil ohlas kritiky i fanoušků a dodnes patří mezi nejvýraznější domácí nahrávky této dekády.
Spojení civilní poezie Dominika Zezuly a inovativní elektroniky Tomáše Havlena se ale vzápětí roztrhlo, první jmenovaný pokračoval pod hlavičkou písničkářských projektu Děti mezi reprákama (nominace na Vinylu) a později Ministerstvo popu. Druhý zase jako elektronický kutil Spomenik, člen ansámblu Zvíře jménem Podzim a vyhledávaný producent (Houpací koně, Cold Cold Nights, Sundays on Clarendon Road). Založil také label Bad Names. Odloučení ale letos skončilo a post-hudba se vrátila s druhým albem Není se na co těšit. „Asi se tomu dá říkat comeback, proč ne. O možnosti pokračovat dál a dělat nový věci jsme se vlastně nikdy bavit nepřestali…” vysvětluje Zezula v rozhovoru pro Full Moon a nový materiál popisuje slovy: „Zestárli jsme a na těch skladbách je to poznat. Zní definitivněji, tvrději, agresivněji. Minimálně v textech.”
Post-hudba je na nové desce možná starší a zkušenější, ale ne cyničtější. Jejich příběhy o ztracených existencích, nocích v baru a pocitech, o nichž se nehovoří, znovu tnou do živého. „Melancholie po takový tý věci, jako když na poli uschnou kytky,“ jak zpívá Zezula na nové desce.
